Historie hradu Kokořín
V 16. století hrad již nevyhovoval zvýšeným nárokům na obývání a navíc byl ve špatném stavu. Po třicetileté válce císař Ferdinand zařadil Kokořín mezi „prokleté“ hrady, které již nesměly být opravovány, a tak se stává jen pustnoucí součástí panství, na kterém se střídali další majitelé. Podle pověstí se hrad stal i útočištěm loupeživých rytířů, v čele s Petrovským z Petrovic, kteří byli postrachem celého okolí.
V 19. století je z hradu už jen zřícenina, která okouzlovala romantické umělce – Karla Hynka Máchu, Josefa Navrátila, Antonína Mánese a mnoho dalších. V roce 1895 se hrad vrátil do povědomí širší veřejnosti díky Klubu českých turistů, který představil jeho maketu na Národopisné výstavě v Praze a zároveň se zasloužil o jeho částečné zpřístupnění.
V roce 1896 kokořínské panství včetně zříceniny kupuje Václav Špaček, šlechtic ze Starburgu, a v roce 1911, za pomoci předních historiků Augusta Sedláčka, Zikmunda Wintra, Čeňka Zíbrta a Eduarda Sochora zahajuje rozsáhlou rekonstrukci hradu. Tu dokončuje v roce 1918 jeho syn Jan, který původní koncepci kulturně-vlasteneckého poslaní rozšířil i o funkci rodinného památníku. Přes některé výtky ke způsobu provedení rekonstrukce se jednalo o první komplexně pojatou záchranu středověké zříceniny v Čechách a její zpřístupnění veřejnosti. Po roce 1950, na základě zákonů o pozemkové reformě, přešel hrad do držení státu.
Teprve v roce 2006 se hrad vrací do rukou dědiců rodu Špačků, kteří hodlají navázat na rodovou tradici a nadále zachovat tuto oblíbenou památku pro veřejnost.
